Na skok v Beskydech
S Kájou si k Vánocům většinou nedáváme dárky, ale nějaké společné zážitky. A přesně takhle vznikl před dvěma roky nápad vyrazit společně do wellness hotelu v Beskydech. Tehdy jsme si pobyt hrozně užili a já od té doby myslela jen na to, že bych se tam chtěla zase podívat. A tak jsem si vymyslela, že bych tenhle víkendový pobyt mohla nadělit Kájovi k narozeninám, které měl teď v listopadu. Ale co se nestalo - Kája měl, aniž bychom se domlouvali, podobný nápad, a pobyt daroval k narozeninám mně. Což bylo vtipný a já musela vymýšlet jiné dárky. Ale co vám budu povídat, v tu chvíli mi to ani nevadilo.
Do Beskyd jsme vyrazili už v sobotu a nejprve se zastavili u Kájovy rodiny v Havířově. Den utekl šíleně rychle, my se jen na skok stihli zastavit u Těrlické přehrady na procházku a už jsme plánovali neděli. Náš pobyt, který jsme si cvičně nazvali jako "pro podnikatele" totiž začínal právě v neděli ve tři odpoledne a končil v pondělí ve dvanáct, proto pro podnikatele. V jeho ceně byl vstup do saunového světa, bazénů, fitka a polopenze, ale o tom až za chvíli.
Abychom si několikachodovou večeři a saunování užili, rozhodla jsem, že si to musíme nějak zasloužit. Což v našem případě znamená sport. V neděli jsme proto vstali brzo (no, v sedm) a po snídani vyrazili do Malenovic. Tam jsme nechali auto a šupajdili na Lysou.
V údolí byly plusové teploty a bylo to celkem protivné, protože se nám neustále lepilo bahno na boty. Jakmile jsme ale vystoupali kousek výš, už se na cestě dokonce objevoval i sníh a u pusy se nám začala dělat pára. A přesně na to jsme se těšili. Já trochu podcenila zimní výbavu, a tak mi naštěstí Kája půjčil svou šálu.
Na Lysé jsme si dali zaslouženej oběd, což mám na těchhle výletech stejně nejradši. Zelňačku s pivem a pak ještě epickej borůvkovej knedlík napůl (ale já měla větší půlku). Na chatě jsme se celkem rozseděli a taky byl kolem jedné čas vyrazit zpátky do údolí. Šli jsme podobnou trasou, kudy vedl v listopadu Závod tří vrchů, a já tak měla možnost povzpomínat, v jakých místech mě nejvíc boleno koleno a kde zase kyčle.
Cesta dolů už byla, kromě toho že jsem sletěla do kaluže a namočila si celou levou nohu, celkem nezáživná a my tak rychle spěchali k autu, které nás mělo přiblížit Velkým Karlovicím a našemu wellness pobytu.
Do Velkých Karlovic jsme dorazili před čtvrtou a po krátkým šlofíku jsme rychle spěchali do sauny. Přehlídli jsme, že je tam velká suana, kterou vytápějí na 90 stupňů, a tak jsme si první dvě kola dali jen po 50 stupních. Jednou finskou bylinkovou saunu a pak parní lázeň. Teprve až třetí kolo jsme si pořádně užili při 90 stupních včetně ochlazovacího bazénku.
Po saunování jsme už spěchali na večeři, která byla stejně skvělá jako před dvěma roky. Snažila jsem se vám všechno fotit, ale hlad byl místy silnější.
Jako předkrm jsme měli na výběr mezi chlebíkem se sardinkovou pastou nebo chlebíkem s pražskou šunkou. Hlavní chody vypadaly všechny skvěle, trošku bohužel ale byly všechny masité. Zvolila jsem pomalu pečené jehněčí na kořenové zelenině s kroketami (chutí něco jako Bourguignon), protože ty miluju. Kája si dal vepřovou pečeni s pepřovou omáčkou. Jinak bufet byl formou rautu kromě hlavního jídla, kde s obsluhou pomáhal kuchař. Odfuněli jsme se až k dezertu, který byl taky skvělý. No prostě chuťový zážitek jako vždy - teda po druhé.
Na večeři jsme skončili až po osmé a byli jsme tak nacpaní, že jsme se rozhodli už nejít ani do wellness, ani do bazénů, protože bychom šli určitě hned ke dnu. O to dřív jsem si ráno ale přivstala a vyrazila do fitka, které bylo v ceně pobytu. Byla jsem tam skoro sama, hodinku si zaběhala na páse, zacvičila, vyzvedla Káju a šli jsme na snídani. Ta byla opět skvělá, já prostě miluju hotelové snídaně 
Po snídani jsme si dali chvilinku oddych a pak vyrazili naposled do sauny. Já zrovna stihla saunový ceremoniál, který jsem chtěla vždycky zkusit. Když jsem přicházela, tak byla sauna už docela plná, a tak na mě zbylo místo přímo u kamínek, takže výhra. Saunér byl moc milý a celým rituálem nás provázel moc příjemně.
Rituál byl podbarvený soundtrackem z Kill Bill a první kolečko se neslo ve znamení vůně tymiánu, který saunér přidal do kamínek. V dalším kolečku jsme si do pokožky vtírali mineralizované peelingové soli, což bylo moc příjemný. Po celou dobu byla teplota celkem v pohodě, zhruba 80 stupňů, přesto někteří odcházeli i v průběhu. Nejhorší ale bylo poslední kolečko, přestože vonělo nejlíp a to po mátě. Saunér totiž na kameny nalil veškerou zbývající vodu a začal na nás nahánět šílené salvy teplého vzduchu nejdřív ručníkem a pak dokonce vlajkou.
Ke konci už byla horkost na mě moc velká a tak jsem chtěla odejít, saunér byl ale rychlejší a než jsem se zvedla, celý ceremoniál ukončil. Odměnili jsme ho zaslouženým potleskem a já se drala ven mezi prvními, abych se mohla osprchovat a skočit rychle do ochlazovacího bazénku.
Pak už jsem si jen lehla na venkovní lehátko a zhruba deset minut si užívala blažený po-saunový stav. Pak jsem ještě stihla venkovní vířivku, no a pak už byl čas pomaličku jít balit a vyrazit domů.
Cesta zpátky do Brna byla pohodová a my ji zakončili obědem v Ikei. Každopádně tyhle dva dny byly skvělé a já je doporučuji každému, kdo nutně potřebuje relaxaci. Ani cenově to nevyšlo nijak extra draze, což je další plus. Jak jste na tom vlastně vy se saunováním? Já na něj nedám dopustit a beru ho i jako mého pomocníka na posílení imunity.
Mějte se famfárově, A.
