Stavanger a okolí na punk za 3 dny

Už jsou to čtyři roky, co jsme v našem triu (Leník - Zuzík - Aník) vyrazily poprvé do Norska. Tehdy jsme jako chudé studentky byly rády, že jsme vychytaly akční letenky za pětistovku a celý pětidenní výlet do Sandefjordu kousek od Osla, nás vyšel na 1800 korun. No fakt! Lenka si vedla vyúčtování :)

Dneska už jsme na tom s penězi naštěstí líp, a tak jsme mohly náš norský výlet o level povýšit. Ponechaly jsme si spaní ve stanu, vlastní zásoby jídla a low cost leteckou společnost, ale přidaly jsme kafíčka, jízdy trajektem a norskými autobusy.

Možná si můžete říct, že peníze moc hrotím... Pokud už ale navštívili Norsko, pak asi víte, že ceny jsou tam až 3x vyšší než u nás. Oproti situaci před čtyřmi lety se teď ale situace maličko zlepšila, a tak je Norsko pro Čechy zase o kousek víc dostupné. Hurá. I přesto vás ale jedno takové kapůčo může vyjít na 150 korun. Jako lusknutím prstu.

O tom ale článek nebude. Chci vás zprostředkovat moje pocity z našeho výletu ještě za čerstva a předat takový ten niterný pocit, že člověk si může užít hromadu srandy a zážitků i když nemá na výlet desetitisíce. O tom to totiž není.

Se Zuzíkem u jezera Revsvatnet. 

Několik minut z bláznivého pátku

Jak už správně tušíte z nadpisu článku, naší cílovkou byl norský Stavanger, kam jsme letěly z polských Katowic. Pro dopravu z Brna do Katowic jsme se rozhodly využít Flixbus, což by bylo normálně fajn. V pátek - po celotýdenním maratonu - ale ne, obzvlášť když autobus odjížděl o půlnoci. A tak nás autobus celé rozlámané vyplivl na katowském nádraží a my se nebyly schopné za Boha zorientovat a najít další autobus na letiště.

Dokonce se nám podařilo přehlédnout docela velkou ceduli "dworec autobusovy" a moc (vůbec) nám nepomohli ani polští zaměstnanci na nádraží, kterým jsme nestály za to, aby nám onu ceduli, vzdálenou asi tři metry, ukázali. Nakonec jsme teda musely jet taxíkem, protože poslední autobus na letiště nám ujel o 10 minut. Nevadilo to ale ničemu. 

Polskou neochotu střídá norská pohoda

Brzo ráno nasedáme do letadla směr Stavanger a já mám půlnoc. Celou čtvrteční noc jsem totiž nespala a dávala dohromady teoretickou stať do školy. V pátek jsem pak místo spánku pracovala a balila, takže jsem momentálně přes 70 hodin vzhůru a nedávám to. Spím taky na trajektu, který nás ze Stavangeru veze do Tau. Odtud vyrážíme autobusem směrem do městečka Jorpeland a děláme první ostudu.

Vřesovišti se to v okolí celého Stavangeru jen hemžilo. 

No řekněte, není to norský kýč jak vyšitý?

Zjišťujeme, že v autobuse se nedá platit kartou (téměř všude jinde je to možné) a máme jen asi na 3/4 hodnoty jízdenek. Pan řidič navíc neumí anglicky, a tak je celá situace dost rozpačitá. Lenka se na mě otáčí a česky mi říká, že na to nemáme. Pan řidič jí rozumí a nejspíš rusky odpovídá, že to je blbý a že teda co budeme dělat. Po docela vtipné konverzaci se nás raději zbavuje s tím, že máme jízdu zadarmo a nenechává si vnutit ani těch 70 norských NOKŮ, co v hotovosti máme. Prostě fajn chlapík.

Když vystupujeme z busu, osloví nás navíc moc milá slečna z Česka, která je ve Stavangeru na Erasmu a radí nám, kam určitě zajít a co nevynechat. Děkujeme za tipy!

V Jorpelandu kupujeme plynovou kartuši do vařiče a jdeme doplnit energii do nádherné kavárny Rosehagen AS, kterou jsme našly na Google. Ochutnáváme ten nejlepší mrkváč a oproti - našim Já před čtyřmi roky - si připadáme jako boháči.

Šťastné s kávou.

V boží kavárně Rosehagen AS v městečku Jorpeland. 

Po kávě se fotíme u jezera a škrábeme do kopců nad Jorpelandem. Večer pak rozděláváme stan na parkovišti. 

Pulpit Rock = Preikestolen 

Největším tahákem v okolí Stavangeru je bez pochyby Pulpit Rock (Preikestolen). Téhle big-wallovské obr skále se prý někdy říká i skála Toma Cruise, protože na ní visel v Mission Impossible č. 6. Já to neviděla, ale asi brzy mrknu.

Když jsem byla před měsícem s kamarádem Kubou na pivu, říkal mi, že Pulpit Rock určitě stojí za to navštívit, ale že je tam hrozně moc lidí, což člověku vlastně zkazí zážitek. 

My jsme se proto rozhodly udělat to obráceně. Jít na horu až půjdou všichni dolů. 

V neděli dopoledne jsme se proto nejprve vydaly na výlet okolo jezera Revsvatnet. Podle Google map měl celý okruh mít jen 5 kilometrů a trvat něco okolo dvou hodin. Google ale nepočítal s tím, že cesta je vlastně vřesovištěm, a tak se člověk co dva metry musí vyhýbat kalužím, blátu a dalším chuťovkám. Z výletu jsme se tedy celé zničené a dehydratované vrátily po pěti hodinách a jediné co jsme chtěly byl spánek, pivo a jídlo. Nikoliv výšlap na Pulpit Rock. 

Hygge výhled z hotelu u jezera Revsvatnet. 

Místo toho jsme si ale vyzvedly batohy z úschovny z hotelu u jezera Revsvatnet, posilnily se zmrzlinou, energy tyčinkou a vydaly se proti proudu na Horu. Zatímco my tři funěly nahoru, všichni výletníci se vraceli domů. Někteří se nám a našim obrovským krosnám smáli, jiní nás litovali, někteří na nás ukazovali a jeden sympaťák nás dokonce označil "za nejvíc crazy skupinu", kterou ten den potkal. A že měl panečku vzorek - hned 54 národností, se kterými ten den prohodil pár slov, a kteří se na Horu vypravili. 

Samy na vrcholu Pulpit Rock.

Západ slunce na vrcholu Pulpit Rock. 

Když se ocitnete na jindy přeplněné Pulpit Rock samy

Na Pulpit Rock jsme vyfuněly zhruba po 2 hodinách a naskytl se nám nádherný výhled. K Pulpit Rock jsem byla dost skeptická. Obvykle mám o notoricky známých památkách příliš velké očekávání, které se pak nenaplní a já jsem zklamaná. Tohle ale bylo jiné.

Na Pulpit Rock jsme byly samy, svítilo slunce, foukal vítr a my pozorovaly, jak se fjordy máčí nesměle do vody a kolem nich létají krkavci, kteří mají ten nejhezčí výlet. Byl to prostě kýč jak bič a my se asi hodinu smály, fotily a já pozorovala skoby a kruhy natlučené do skály a představovala si, jaké by to asi bylo na tak obr Horu vylézt. 

Celou tuhle pohodindu jsme zakončily gulášem, chlebem a slivovicí při západu slunce. V tu chvíli lepší než michelinská restaurace.  

Vsuvka o "stupid girls":

Původně jsme si mysleli, že se nám podaří rozdělat stan někde nahoře. Na Pulpit Rock je ale stanování zakázáno (což jsme věděly) a nikde jinde jsme nenašly rovný plácek, kam by vešla naše tři utahaná těla. Proto jsme nakonec z Hory snesly přesně to, co jsme na ní vynesly. Tři těžké krosny. A nadávaly jsme jak špačci. A na co? Na vlastní blbost přece. :)

Noc jsme tedy strávily opět na stejném parkovišti jako předchozí den. Aspoň jsme to tam už znaly.

Na vrcholu jsme byly opravdu samy. Docela nevídané, řekla bych. 

3. krizový den za odměnu jen holčičí zábava

Po dvou dnech šíleného převýšení, těžkých báglů, mála spánku a nepravidelného jídla, jsme chtěly jediné - odpočinek. Proto jsme se rozhodly, že hiků už bylo dost a rozhodly se strávit celý den ve Stavangeru ryze holčičí zábavou. Nákupy, kafíčkami, procházkami a pohodindou. 

O půl 11 jsme u hotelu u jezera Revsvatnet nasedly na bus, který nás za půl hodinky dovezl do Tau. Odtud už jsme zkušeně nasedly na trajekt a za dalších 20 minut se ocitly ve Stavangeru. Celý den jsme se poflakovaly ve městě a procházely se volné jako peříčka, protože těžké bágly jsme nechaly v úschovně na nádraží. 

Co nesmíte ve Stavangeru vynechat?

Stavanger je relativně malý a centrum máte projité za půl hodiny. 

• Určitě nevynechejte Colourful Street (ØVRE HOLMEGATE) a v první kavárně, co má ve výloze knížky se dejte horkou čokoládu nebo jiný hispster nápoj. Když bude zima, zabalte se do deky a vychutnávejte norskou atmosféru. 
• Podívejte se taky do uličky kousek vedle, kde mají bílé domy - Gamle Stavanger.
• U jezírka Breivatnet mrkněte na labutě. Rády se předvádějí. 
• Podívejte se dovnitř katedrály v centru. Je úplně jiná, než jaké se stavěly u nás. 
• Mějte oči na stopkách. Stavanger je plný street art, prý na to existuje i appka. 
• Pokud jste autem / máte čas jít pěšky, zajeďte se podívat na tři kříže (SFERD I FJELL). Nám ale stačily z autobusu.
• Milovníci skandinávského stylu oblečení, mrkněte do obchodů. Moji milovanou Kari Traa ale měli až v obchoďácích za městem.

Centrum Stavangeru. 

Girl power. 

Street art ve Stavangeru. 

U jezera Breivatnet ve Stavangeru. 

Colourful street.

Panel - land. 

Z letiště rovnou na pláž

V pondělí večer jsme pak zamířily na letiště (opět busem) a připravily si večeři na pláži. Ta je od letiště vzdálená asi 20 minut a dá se tam s troškou orientačního smyslu dostat pěšky.

Počasí nám opět připravilo kýč jak bič a zbývalo jediné. Přežít přespání na letišti a těšit se, až doletíme do Katowic a budeme si moci dát jejich skvělé pirožky. Můžu doporučit bistro Pierogarnia na Gliwickiej. Bylo to mňam, mňam.

A to je z našeho výletu asi vše. Užily jsme si to maximálně, což jde myslím vidět i z fotek. :)

Na závěr bych chtěla ještě udělat krátké porovnání s naším prvním výletem. Tehdy jsme za stejně dlouhý výlet daly 1800 korun každá. Trochu neuvěřitelné.

Tentokrát to vyšlo dráž, přesto ale na norské poměry velmi levně. Posuďte sami - třeba se vám naše vyúčtování bude hodit pro představu, až budete plánovat ten váš trip. 

Večerní romantika na pláži. 

Krásnější západ slunce jsem snad nikdy neviděla. 

Náklady za výlet na člověka:

• Letenky: 2770 Kč
• Doprava Brno - Katowice: 1068 Kč
• Kafíčka, trajekty a autobusy v Norsku: 2710 Kč
• Jídlo, které jsme si dovezly z Česka: cca 300 Kč

Chystáte se do Stavangeru a máte nějaké otázky? Dejte mi vědět, pokud budu vědět, ráda vám poradím :)