Kuchařská škola v Thajsku & velký zážitek

Krásný den, přátelé! Už jsou to dva dny, co jsem zpátky v Česku, ale pořád vám dlužím jeden (vlastně dva) důležité články. Takže se teď myšlenkama přesunu o týden zpátky a pokusím se přiblížit vám náš zážitek s lekcí v kuchařské škole v Chiang Mai. Prvně tedy k tomu, jak vůbec nápad přihlásit se do kuchařské školy vznikl. 

Kuchařské školy najdete rozeseté víceméně po celém Thajsku. Troufám si tvrdit, že nejvíc jich je ale právě ve městě Chiang Mai na severu Thajska, protože jenom než jsme došli z centra k našemu guest housu, potkali jsme tři. A tak jsme si bez větších rešerší vybrali jednu z nich čistě podle intuice, a ono se to vyplatilo!

Jak funguje kuchařská škola v Thajsku?

Jak už jsem zmínila, tak v Chiang Mai najdete opravdu hodně kuchařských škol, a to proto, že v okolí města je spousta zemědělských farem, políček a město zase žije trhy s čerstvou zeleninou, ovocem nebo třeba rybami. Kuchařské školy většinou nabízí následující kurzy - půldenní nebo celodenní. Cena se u nich příliš neliší, rozdíl je naopak v množství jídel, která se naučíte. U půldenního kurzu to bývá zhruba 5 jídel, a u celodenního většinou 7 pokrmů. My jsme za půldenní kurz v naší kuchařské škole Asia Scenic Thai Cooking School zaplatili 800 bahtů na osobu (560 Kč). Což je za kurz, který zahrnuje teoretickou přípravu, wok pro každého, suroviny a ještě proškolené a milé anglicky mluvicí instruktory, opravdu směšná částka! Takže jestli budete někdy v Thajsku, určitě podobný kuchařský kurz vyhledejte.

Umyl sis ruce, ne? Tak šup!

Kvapem sedáme na skútr a přibližujeme se ke kuchařské škole, kam to máme z hostelu jen necelý kilometr. Kurz totiž začíná už za osm minut a nechceme přijít pozdě. Po počátečních zmatcích si konečně sedáme k připravenému stolu a teprve teď si všímáme, kolik je tady lidí. "Tak to bude šílený, je tady aspoň padesát lidí," říkáme si. Za chvíli se nás ujímá mladý učitel, který svoje jméno vyslovuje třikrát za sebou, ale zapamatovat se mi ho nedaří, budu mu proto říkat třeba Pulpat, což je jméno thajského herce, který byl podle googlu označený za desátého nejhezčího herce v Thajsku. Nezlobte se za to na mě.  

Pulpat nás vyzývá, abychom si šli umýt ruce, takže následuje hromadný úprk k umyvadlům. Padesát lidí se mezitím rozptyluje do různých skupinek, a tak všechno probíhá překvapivě v pohodě. Pak si povídáme o tom, co se dnes bude dít, a Pulpat nás vyzývá, abychom se představili a řekli, odkud jsme. V naší skupině jsou Němci, Francouzi, Španělé a Češi. A to je vše, jak nudné, že. V další fázi hlasujeme o tom, kdo by chtěl vařit jaké jídlo, musíme se totiž shodnout na dvou kategoriích z následujícího výběru: smažené nudle | saláty | polévky | dezerty. Já jsem pro dezerty a Kája lobuje za saláty. Vítězí ale samozřejmě smažené nudle a polévky, což nám ale vůbec nevadí. 

Vzápětí se nás ujímá lektorka Taew (její jméno jsem vybírala obdobně jako předchozí), která nás bere na zahradu, kde nám ukazuje, s jakými bylinami budeme dnes pracovat. A tak poprvé vidím, jak vypadá kurkuma před rozemletím, že existuje thajský zázvor a že čerstvé byliny jsou v thajské kuchyni zásadní. Pak nás Taew bere na nedaleký trh, kde si ukazujeme různé druhy rýží, koření a další byliny. 

První jídlo a první ostuda

Po návratu se pouštíme do smažených jídel, já do klasického Pad Thai a Kája do Cashewnut with Chicken. Začínáme tím, že krájíme všechny ingredience. Postupně krájíme tofu, cibuli, a pak i čínskou pažitku (chinese chives). "Nakrájejte ji na...," nestíhá dokončit větu Pulpat a já už mám pažitku rozkrájenou na malé kousky. Vedle mě stojící Adrián se směje a ukazuje na můj výtvor, a tak se ke mně rychle obrací pozornost celé třídy. "Takhle ne," říká Pulpat a směje se taky, achjo. Celé vaření je pak hrozně rychlé. Šup cibule, šup maso, stáhnout plamen, nepřipálit, rychle přidat bylinky. Celý proces trvá tak tři minuty, až se mi z toho fofru točí hlava. Pak už si jídla nakládáme na talíře, sedáme ke stolu, ochutnáváme a samozřejmě fotíme. 

Dvoujazyčné stolování & chilli v očích 

Další jídlo, do kterého se pouštíme jsou smažené závitky (fried spring rolls), které děláme všichni společně. Náplň do nich připravují u woků podle pokynů Taew dva dobrovolníci a my ostatní jen koukáme a povzbuzujeme. Pak necháváme náplň vychladnout a přesunujeme se k přípravě ingrediencí na polévky. Já budu dělat klasickou Tom Yum soup a Kája ostrou polévku Tom Sab.

Když jsem unavená, tak si protírám oči, kdo ne že. Blbý je, když předtím krájíte chilli. Takže po chvíli skoro slepá běžím po čuchu směrem k toaletám, a mám zase ostudu, už podruhé. Vracím se ve chvíli, kdy už všichni rolují závitky, a tak opisuju postup od sousedů a zapojuju se taky. Nakonec závitky smažíme ve woku na veliké vrstvě oleje, pak přidáváme sladkou chilli omáčku a hodujeme. Vedle nás sedí sympatičtí mladí manželé z Německa s malým mímem, se kterými jsme se hodně sedli, nejen proto, že on měl rád maso a chilli a ona nad tím často kroutila hlavu a zbožňovala spíš zeleninu .)

A tak se anglicky bavíme o životě, Thajsku i tom, co jsme právě uvařili. Z druhé strany využívá Barceloňan Adrián toho, že celkem umím španělsky, a neustále se mě na něco ptá. A tak se snažím přepínat z angličtiny, do španělštiny, a pak zas do češtiny a jsem překvapená, že to poprvé v životě funguje. Moje erasmovská jednojazyčná krize, kdy jsem pro španělštinu úplně vypustila angličtinu, je snad ta tam! Aspoň doufám.

Něco jste pokazili? Pulpat a Taew vše napraví

Zbývají nám dvě jídla, udělat kari pasty, a z nich pak připravit závěrečná jídla Red Curry a Green Curry. Na hodně drobňoučko krájíme všechny ingredience na pastu, kterou pak tlučeme v obřím hmoždíři. Zkouší si to Kája i já, a je to teda pěkná fuška! Nakonec děláme zmíněná kari a opět je to fofr. Přestože ve skupině připravujeme tři různá kari, Pulpat stíhá každého obejít a zkontrolovat ho. Já zapomínám přidat včas lilek, sousední Němka zase rybí omáčku, Pulpat nás ale včas upozorňuje, a tak je vše zachráněno. Kája s našim chilli Němcem zase kvůli mylným pokynům připravují jiné kari, než chtěli. Taew se omlouvá a kluci naznačují, že to vůbec nevadí. Taew však rezolutně kroutí hlavou a znovu je bere ke sporákům, aby si vyzkoušeli "to svoje" kari. Takže profesionální přístup ve všem ohledech!

Nakonec jíme polévku a kari s rýží, fotíme se, a pak už sedáme na skútr a jedeme. Pokud byste na půldenní kurz někdy vyrazili, určitě doporučuji spíše odpolední kurz. Pak se budete moct totiž s účastníky přesunout rovnou do baru a u piva tam probrat svoje dojmy. Přeci jenom v jednu odpoledne si šel každý spíš odpočinout pod palmu než do hospody.

Co mě v thajské kuchyni nejvíc překvapilo?

• Většina jídel se nesolí, ale na dochucení se používá rybí a ústřicová omáčka (fish & oyster sauce). Což mi přijde bezvadný, protože je to za mě zdravější než klasické solení pokrmů. 
• Při vaření se používá plyn, který lze lépe regulovat než naše elektrické plotny. Používají se dva stupně, slabý a hodně silný plamen. 
• Většina jídel je hotová do deseti minut. Nic se dlouho nedusí ani nepeče. Proto si většina jídel zachovává maximum vitamínů a prospěšných látek. 
• Některá jídla se částečně prolínají s indickou kuchyní nebo s vietnamskou kuchyní. 
• Pro hluboce smažená jídla Thajci používají například palmový olej, pro nás je vhodný například slunečnicový.
• Tofu se vyrábí ve dvojím provedení - bílé a žluté. Do žlutého se přidává vaječný žloutek, takže není vhodné pro vegany. Bílé se zase na povrchu obaluje v kurkumě, takže je krásně žluté. Používá se například na Pad Thai. 

Tak to je o našem zážitku vše. Doufám, že vás bavil a byl pro vás přínosem. Děkuji vám za přečtení a napište mi, pokud jste někdy sami navštívili kuchařskou školu. Ráda si poslechnu vaše zážitky :) Zdraví, Anička