Hua Hin & zklamání

Je jedenáct večer, sedíme s Kájou na terase a načínáme už druhé pivko. Všude je ticho a klid, němečtí důchodci už spí. V tom u boční uličky našeho hostelu zastavuje skútr. Vystupuje z něho mladá pěkná Thajka, kterou si na pokoj odvádí německý důchodce. Od pohledu seschlý a chlípný. S Kájou si vyměňujeme krátký pohled a Hua Hinu zasazujeme další mínusový bod. Dnes už sto patnáctý.  A tak začíná naše huahinské zklamání.

Staré Německo a malá Itálie v Hua Hinu

Do Hua Hinu jsme se vydali na doporučení Káji, který tam před dvěma lety strávil několik dní na low cost tripíku s kamarádama. Z toho co mi vyprávěl, jsem se těšila na staré rybářské domky, čerstvé ryby, opuštěné pláže a romantiku. Jo, bývávalo! V Hua Hinu se totiž od té doby leccos změnilo. Předně tam vyrostly hotely s pěti hvězdama, a letadla ze sebe začala každý den chrlit nové evropské turisty. A tak Hua Hin ztratil staré kouzlo, ale získal nový přísun peněz. Němečtí důchodci totiž nechtějí platit za pouliční Pad Thai třicet bahtů jako my, ale raději si zajdou do pravé italské pizzerie a zbytek důchodu utratí v krejčovství s názvem Staré Německo. Takové Thajsko jsme zkrátka nehledali, komerční a přizpůsobené turistům. Po prvotním zklamání a naštvání jsme se ale rozhodli vzít si z toho to lepší, a tak začal hon na starý Hua Hin.

Chrám, který jsme náhodou objevili, když jsme na skútříku vypadli kousíček za město.

Svoboda za 200 bahtů na den

Hned další den v poledne jsme si proto za 200 bahtů (140 Kč) půjčili skútřík, a vydali se objevovat místa bez turistů. A tak jsme díky našemu půjčenému modrému fešákovi objevili pláž s opicemi a krásným chrámem. Dál na jih jsme pak narazili na krásnou rybářskou zátoku s dalším chrámem, který sice byl poutním místem, ale jen pro Thajce, takže autentický ideál. Cestou zpátky jsme si dali u silnice Pho polévku za směšných 30 bahtů a jako dezert jsme sehnali kus melounu jen za 10 bahtů (asi 7 Kč). Za půjčení skútru sice něco zaplatíte, ale získáte za to absolutní svobodu, kterou limituje jen červená rafička signalizující benzín a váš pud sebezáchovy. V Thajsku se totiž jezdí vlevo, Kája to ale zvládal na jedničku a samotné řízení pro něho bylo takovým zážitkem, že vlastně nic dalšího vidět nepotřeboval.

Já na modrém fešákovi a spokojený Kája u jídla, pro změnu Pad Thai s krevetami. 

Roztomilouš, který ochotně pózoval na tisíc fotek, a kterého jsem pracovně pojmenovala mímo. 

V tomto chrámu jsme byli výjimečně jediní neasijští turisti. Konečně. 

Další den jsme stihli taky první koupačku v moři v nových thajských plavkách, ze kterých mi pořád vypadává, vy víte co. Ale byli jsme rádi, že jsme po tříhodinovém křižování městem nějaké sehnali. A pak už jsme na nádraží vyzvedli naši další posádku výpravy: Evičku & Ondru. A tak začala druhá část Huahinského dobrodružství.

Naše kompletní brněnská výprava: Evča, Ondra, Kája a já.

Ondrovy přešlapy & úspěchy

Ondra má skvělou vlastnost přitahovat dobré i špatné zážitky, a tak vznikla tahle malá vsuvka, která vám přiblíží takový normální Ondrův den. Ráno se Evička, Ondrova milá, seznamuje na recepci se starším milým Francouzem Alanem. Ondra jí ho ale v konverzaci po minutě přebírá, a Alan celou naši bandu samý večer zve na večeři do své oblíbené rybárny. Ochutnáváme pět chodů ze společných talířů a užíváme si skvělé krabí párečky, smažené ostré rybky na zázvoru nebo talíř s mořskými plody ve sladko-kyselé omáčce. Po večeři chce Alan zaplatit, a to za nás všechny. Zdráháme se, ale Alan si to nenechá vymluvit. A tak Ondra získává svůj první bod.

Vzápětí o něj však přichází, protože šlápne do nově vyzděného schodiště a zničí tak celodenní práci zedníků. Snaží se to sám obratně napravit a bere do ruky o kus ležící špachtli. Thajci se naštěstí jen smějí, ale když se z procházky vracíme tak vidíme, jak mobilizují síly a dávají se znovu do práce. Asi jim Ondrovo dodatečné zazdění šlápoty nestačilo.

Pracovní fotky s názvem "Ondra se snaží tvářit úchylně" :)

Další den ráno čekáme na vlak do Surat Thani a Ondra kousek od nádraží jen tak mimochodem někde sežene možná ten nejlepší street food, jaký jsem v Thajsku zatím jedla. Krevetové placičky s bylinkama a chilli omáčkou válí u všech přítomných.

Placičky s mini krevetkama (nebo garnátkama) byly epesní!

A nesmím zapomenout ještě na poslední přešlap. Se skútříkama nám v hostelu půjčili taky dvě helmy, obě růžové. Jak pro holky, tak pro kluky. Takže je pochopitelné, že se kluci na nedaleké autobusové nádraží vydali bez helem. Jenže ouha, za rohem stáli připravení policisti, podle všeho domluvení s naším sluníčkovým hostelem, a kluky připravili hned o tisíc bahtů. Takže další zážitek.

Při společných večerech nás to většinou táhlo na pláž, kde jsme si užívali drahé thajské pivko a levnější a docela faj vínko. 

Auto má každý, skútr jenom hipsteři

Za pár dní v Thajsku jsem si taky uvědomila jednu věc. V Česku je opálený ten, kdo jezdí na dovolenou, sportuje nebo tráví v létě čas na zahrádce. Kdo je opálený, má body navíc. V Thajsku jsou naopak opálení ti, kdo pracují na poli nebo mají horší zaměstnání. Takže kdo je opálený, je chudý. A další rozdíl, tentokrát v dopravě. Auto má v Česku každý, ale kdo má skútr nebo motorku, je hned zajímavější. Přesně naopak je to ale v Thajsku, kde skútr nahrazuje rodinné auto, které uveze děti, křeslo, desetikilový pytel rýže i slona. Auto mají jen ti bohatí, a pokud jsou jo bohatí, mají navíc zatmavená skla. Aby na ně nešlo vidět a taky, aby se neopálili…

A tak končí naše Hua Hinské dobrodružství. Za sebou máme čtyřhodinovou cestu vlakem do Surat Thani, a zítra se ještě necháme autobusem dovláčet na Krabi, kde jsou krásné pláže a taky konečně lozitelné skály. Tam bychom všichni chtěli strávit několik dní, a pak se uvidí. Možná letecky do Chiang Mai, možná lodí na Ko Phi Phi nebo někam úplně jinam. Zkrátka pořád bez plánu, ale plní elánu. Taková trapná rýmovačka na závěr a já zdravím z Thajska.

Kája mává, ale foťák ostří na Evičku s Ondrou. 

A na závěr se podívejte ještě na několik fotek, které už se do článku nevešly, ale byla by jich škoda.  Líbí se vám? A co říkáte na Hua Hin?

Vaše Anička ☀

Dennodenní třicítky zmáhají každého, to je jasné.

Místo, kde žily opičky, mi hodně připomínalo Gibraltar. 

Kája se nerad fotí, a tak je většina našich společných fotek výsledkem vyjednávání :)

Se skútrem jste svobodní, nemusíte se vázat na žádné jízdní řády, ani denní dobu. Kdykoliv se ztratíte, můžete se vrátit. A tak jsme vlastně náhodou objevili naše druhé zastávkové místo, kde kotvily rybářské lodě a byl tam zmíněný chrám. 

Buddhistické sochy a sošky jsou extrémně fotogenické.

Stylově dřevěná a levná restaurace u poutního chrámu.

A na závěr něco z mého oblíbeného street foodu 

Pad Thai s krevetkama se mi zatím nepřejedl. Nejlepší jsou ty pražené oříšky navrchu. 

Jídlo, co zkoušel Kája: Kuře s chilli a sladkokyselou omáčkou, prý dobrý. 

Smažená rýže s vajíčkem a kouskama krevet. Jím tady vůbec něco jiného než krevety a ryby? :)

Další jídlo, co jedl Kája: Extra pálivé kuře s omáčkou a cibulí. Klasika s rýží.

Vtipná banánová dvojčata tady nejsou vůbec neobvyklá. U nás by asi neprošla normami supermarketů, co myslíte? 

A kdo jste doprohlížel nebo dočetl až sem, tak vám moc děkuju :) A update na závěr: Momentálně jsme na Krabi, kde budeme až do úterý, tak už teď shromažďuju fotky té okolní nádhery na další článek.