Lezení v Thajsku
Tenhle článek je hodně nezvyklý a na blogu takový najdete vůbec poprvé. Protože ale spadá do kategorie Na cestách a taky do našeho měsíčního tripu po Thajsku, rozhodla jsem se ho sem zařadit. Myslím, že by mohl pomoct těm, co se v Thajsku byť třeba na dva dny chystají lézt, protože je plný rad a taky fotek, takže si aspoň uděláte představu o tom, na co se můžete těšit - a že je na co! Tak jdeme na to.
Lezení v Chiang Mai (severní Thajsko)
Lezení v Chiang Mai pro nás bylo oproti Krabi původně až druhou volbou. S lezením tam jsme tolik nepočítali, o to větší překvapení pro nás bylo, jak parádní je lezecká oblast Crazy Horse Buttress. Oblast je poměrně mladá, ale o to zajímavější má historii. O zbudování nových lezeckých cest se zasloužil spolu s dalšími nadšenci Josh Morris, který do Chiang Mai v roce 1999 přijel vyučovat angličtinu. Tato lezecká partička pak v následujících letech v oblasti postavila nové lezecké cesty, zbudovala parkoviště a různá příjemná posezení, vytvořila průvodce, mapy a zkrátka udělala oblast přístupnou širší veřejnosti. V souvislosti s tím je třeba zmínit, že oblast slouží především pro komerční lezecké kurzy společnost Chiang Mai Rock Climbing Adventures. Skupinek jsme tam ale za čtyři dny nepotkali mnoho, takže to ničemu nevadilo. Navíc kdyby nebylo této bandy nadšenců, lezecká oblast by možná vůbec nevznikla, takže jim patří jedině díky.
Obtížnost lezení | skály | lezecké cesty
Oblast je přehledně rozdělená na 17 oblastí. Nejzajímavější je asi Rooftop, kde najdete nejvyšší stěnu s nejhezčím výhledem, jeskyně Anxiety State Crisis Cave nebo nejznámější Crazy Horse Area, která je vidět hned z parkoviště. V oblasti najdete cesty různých obtížností, takže se vybere každý. Nejlehčí cesty začínají na obtížnosti 5a a pro opravdové machry tam jsou pak nějaké 7+ nebo cesty obtížnosti 8. Já jsem si srabácky tahala hlavně cesty obtížnosti 5a - 5c, Kája si pak troufl i na pro mě nedosažitelné cesty 6a nebo 6a+. Je dobré si koupit lezeckého průvodce, který je přehledný a je opravdu moc hezky udělaný, vypadá takhle a seženete ho přímo u lezecké agentury za 750 bahtů (525 Kč), případně mi napište a zkusíme to nějak vymyslet :) Všimla jsem si taky, že agentura nabízí průvodce jako aplikaci, mrkněte.
Všechny cesty, co jsme lezli, byly parádně oborhákované nebo onýtované po 2 nebo 3 metrech. Takže cesty není třeba dojišťovat a do batohu vám budou stačit sbalit expresky. My jsme měli 60 metrové lano, 11 expresek, sedáky, lezečky a přilby. Lano stačilo v pohodě, expresek by se hodilo o dvě víc (některé cesty byly na 13 expresek, a tak jsme museli nějaké vynechávat). Co bylo zbytečné, byly přilby, které jsme nevyužili ani v Chiang Mai, ani v následujícím Krabi. Cesty jsme ani jednou nejistili shora, spíš jsme to dělali tak, že jsme si je po sobě vždycky vycvakali. Cesty nejsou dlouhé, mají v průměru 12 - 25 metrů a každá cesta je taky zakončena slaňákem. A abych nezapomněla, vemte si hodně, ale opravdu hodně mága. V horku přijde vhod.
Jak se tam dostat?
Lezecká oblast Crazy Horse Buttress se nachází asi 40 kilometrů od centra města Chiang Mai. Pokud plánujete lézt třeba tři dny v kuse, je nejlepší ubytovat se v nějaké z nedalekých vesnic, abyste to na skály měli jen kousek. V případě že se do oblasti chystáte jen jednorázově nebo chcete kromě lezení stihnout i jiné aktivity, ubytujte se v Chiang Mai. My jsme se do oblasti dopravovali po dálnici na skútru, takže cesta celkem uběhla a za delší půlhodinku jsme byli na místě. Tuším, že se ale dá využít i svozu tuk tuku od společnosti Chiang Mai Rock Climbing Adventures.
Určitě si nezapomeňte vzít na lezení dostatek vody, nějakou svačinu a opalovací krém. V sušších obdobích je taky dobré přijet do oblasti co nejdřív z rána, kdy ještě nemá sluníčko takovou sílu. Přes poledne tam byla opravdu velká výheň, a tak jsme se často utíkali schovat do jeskyně.
Z hlediska výhledů a nižší teploty je taky lepší se do Chiang Mai vypravit v chladnější části roku, kdy není takové horko jako třeba v únoru a březnu, kdy jsme tam byli my.
Nešťastná událost v Crazy Horse Buttress
Jeden den jsme se na lezení vypravili až odpoledne, není tedy divu, že jsme lezli až do tmy. Sluníčko už zapadalo a stmívalo se rychleji než bychom chtěli, ale Kája chtěl ještě stihnout jednu cestu. Mířili jsme tedy k vybrané cestě a potkali thajského hlídače, který se nás posunky ptal, jestli je ten poslední skútr náš a jestli budeme ještě lézt? Řekli jsme, že nám zbývá poslední cesta a cestou přemýšleli o tom, proč to vlastně chce vědět. Jakmile jsme dolezli a sbalili si věci, hlídač hned sedl na skútr a odfičel domů. Kvůli zakázanému stanování tedy nehlídá, vytušili jsme.
Odpověď na otázku jsme se dozvěděli až o dva dny později v průvodci. Psalo se tam, že před několika lety se vydal lézt do jeskyně nějaký klučina. Bohužel bez jištění a bohužel o jeho výletu nikdo nevěděl. A tak když v jeskyni přežil několikametrový pád, ještě dvě hodiny se snažil volat o pomoc. Marně, v oblasti totiž nikdo nebyl, a tak ho nikdo neslyšel. Když se o nešťastné události dozvěděl starosta Chiang Mai, chtěl oblast s okamžitou platností uzavřít. Horolezec se ale při sólovém lezení nahrál na kameru, a tak se díky tomu všichni dozvěděli pravdu o tom, jak se to stalo. Starosta tedy skály neuzavřel, ale nařídil, že musí každý den někdo hlídat, jestli tam nezůstali nějací lezci. Tolik k této smutné historii.
Do oblasti se můžete vypravit sami, případně můžete využít zmíněnou agenturu, která vás případně protáhne i jeskyněmi. Víc najdete na jejich webu.
Lezení v Krabi (jižní Thajsko)
Na lezení v Krabi jsme se moc těšili, protože je známé z fotek a jako lezecká oblast je dost proslulá. Z oblasti jsme ale nebyli zdaleka tak nadšení jako z předchozího Chiang Mai. Těžko říct proč, možná protože jsme tam nevyzkoušeli tolik cest, tak třeba příště.
Obtížnost lezení | skály | lezecké cesty
V provincii Ao Nang najdete několik známých lezeckých oblastí, je to především Railay beach nebo Ton Sai beach. My jsme lezli na Railay Beach, Kája s Ondrou dva dny a já jen jeden. Proto jsme si nepořizovali ani průvodce, ale dá se sehnat u agentury King Climbers, která do oblasti vodí komerční výpravy. Obvykle to vypadá tak, že guide vytáhne a na topinku pověsí třeba tři cesty, kde pak lezci lozí a hlasitě se u toho povzbuzují .)
V oblasti najdete cesty různých obtížností, ale spíš počítejte s větší obtížností kolem 6+. Na lezení je ale krásné, že přímo z cesty máte výhled na moře a mezi lezci tam panuje parádní atmosféra (asi jako všude), což je takový krásný protiklad oproti nedaleké přeplněné pláži s mraky turistů.
O lezení vám toho bohužel tolik nepovím, protože jsem tam lezla jen jeden den. Ale opět nám stačilo 60 metrové lano, 11 expresek a pytel mága. Přilby jsme nevyužili.
Jak se tam dostat?
Skály jsou dostupné asi 10 minut chůze od pláže Railay Beach, tam je ale třeba nechat se dovláčet lodí, žádným jiným způsobem to nejde. Obousměrná jízdenka na loď pro jednoho vás vyjde na 200 bahtů (140 Kč), což není tolik. Ale pokud byste tam chtěli lézt třeba pět dní po sobě, tak už se to samozřejmě prodraží.
Dříve bylo možné se v Krabi komerčně vypravit i na takzvané deep-water soling, což je ten případ boulderování, kdy lezete po skále a když už nemůžete, tak odpadnete do vody a odpočinout si pak můžete na přistavené loďce. Od Němce v kuchařské škole jsme se ale dozvěděli, že prý agentura už takové cesty nepodniká, protože tam před lety kvůli nešťastnému pádu bohužel zahynul jeden lezec... A to je k lezeckému článku vše.
Děkuju moc za přečtení a pokud by vás zajímalo něco víc, určitě mi napište :) Zdraví, Anička
